TIPY: Testování SONY

Jsou téměř tři hodiny odpoledne, čtvrtek 17. října 2019, venku panuje nádherná podzimní atmosféra a já se zvedám od své práce na počítači, sbírám vodítko, obojek, pamlsky pro pejskovou, tělo, tři objektivy, baterku, paměťovku a vše zavírám do svého malého cestovního batůžku, protože postrádám regulérní MALÝ foto batoh. To slovo "malý" je celkem důležité, protože má aktuální foto technika čítá dvě velké zrcadlovky a tři velké objektivy, z toho jeden dokonce musí bydlet ve svém vlastním zavazadle. Zatáhla jsem zip, usadila si batoh na záda, přivolala jsem pejskovou a vyrazila do mé oblíbené lokality pro focení pejsků, do parku k Astronomickému ústavu v Ondřejově. Celou cestu mě doprovázel neblahý pocit z toho, že jsem určitě něco zapomněla doma. Tenhle pocit byl však v pravidelných intervalech střídán pocitem uvědomění, že mám opravdu vše, jen je dnes něco "trochu jinak". Poprvé jsem do batůžku necpala svou stávající techniku, ale techniku zapůjčenou od SONY. A už jen, když ji člověk zabalí na focení nabývá pocitu, že tuhle techniku prostě potřebuje nutně mít!

Po pár minutách jsem dorazila do cíle, vypustila jsem pejskovou a šla lovit "svou" zapůjčenou á-devítku z batůžku. Vylovila jsem, nasadila jsem objektiv, který mě velice zajímal v praxi a byla jím pět-a-třicítka jedna-osmička. Cvak. Objektiv nasazen. Zapínám bzz-zrcátko (foťáček) a ladím si manuální režim snímání dle svých oblíbených parametrů pro focení pejskové v zátiší s japonským javorem. Nastaveno. Volám na Chlupa: "Dáme ňaminku?". Chlup se otáčí. PINK. A fotka je pořízena. Jak rychlé, tiché a lehké (mluvím o hmotnosti!)... Asi ji miluji! Chlupa i á-devítku. A pět-a-třícu taky! Takže oprava, miluju je všechny!

Obíhám tedy postupně svá oblíbená stanoviště na focení, střídavě přehazuju objektivy z 35 mm na 85 mm a taky na 12-24 F4. Nejvíc zvědavá jsem na pohyb. Tak nasazuji nejdelší ohnisko a s netrpělivostí přetáčím na clonu 1.8. Jdu usadit pejskovou na pozici, já zalehám na pozici svou a špitnu přes louku: "Amy, ke mně!". Ta se poslušně zvedá a polo-klusem, polo-cvalem se za mnou přibližuje. Zvedám se z louky, oklepávám oblečení od listí a mokré trávy a jdu prohlížet výsledek. Padám úžasem do mdlob, dvě fotky ze tří jsou brilantně ostré. Tu třetí jsem si zkonila sama vlastní chybou, když jsem uhybala před pejskovou, aby to do mě samou radostí nenapálila, protože jsme se celých 47 vteřin nemazlily!

Abych však nejásala přespříliš, tak pár much to mé testování SONY přeci jen má. Dohledala jsem mouchy celkem dvě. Jednou je ovládání přepínání ostřících bodů. To se nachází na jednom ze dvou přepínačů umístěných u displeje a já mám neustále tendence sahat zrovna na ten druhý, jak mi velí intuice a léta cvakání na zrcadlovku. Takže místo přepínání ostřících bodů jsem si dost často sahala do nastavení hodnoty ISO. Nu, což, zvyk je železná košile, ale to se časem poddá. A tou druhou muškou je, že mám tendence neustále foťáček vypínat. Docvakám = vypnu. Pak si vzpomenu, že chci hned číhnout na výslednou fotku a musím si pár vteřin počkat, než se á-devítka rozjede. Nic, na co bych se opět nemohla přeučit.

Po hodince cvakání jsem se s blaženým výrazem vydala zpět k domovu, abych šla stáhnout foto výstupy do počítače. A tak se také neprodleně po mém návratu stalo. Během pár minut jsem si začala slintat na klávesnici, když jsem naimportovala RAWy do Lightroomu. Pecka. Ta ostrost. Ta barevnost. Už teď jsem věděla, že moje vlastní presety v Lightroomu i Photoshopu zažijí revoluci a budu je muset sléknout do naha a upravit je pro práci s novým typem výstupů.

Už to nebudu déle napínat, je mi jasné, že chceš výsledek taky vidět. Tak jdeme na odstavec, ve kterém se najde pár odkazů pro sosnutí. RAWy ke stažení nalezneš pod tímto odkazem. A na výslednou galerku fotografií se podívej pod tímto odkazem. A vytvoř si taky trochu vlastního názoru.

Já rozhodně vím, že moje kroky povedou od dosavadního Nikonu (D3, D4s, 24-70 mm F2.8, 70-200 F2.8 a 200-400 mm F4) do rodiny SONY, která, nejen o mou osobu, pečuje s velkou pozorností a toho si opravdu velice vážím. Při mém prvním a zároveň posledním pokusu navázat spolupráci s Nikonem jsem byla totiž dotázána doslova mezi dveřmi slovy: "A co od nás vlastně chcete...?". Po téhle otázce přestane mít chuť člověk na jakoukoli spolupráci. A tak jsem zakroutila hlavou a raději jsem si šla po svém. Tento scénář se u SONY rozhodně neopakoval. Ba naopak. Jejich chuť vyjít vstříc, pomoct, zapojit do své činnosti další lidi a podpořit je v tom, co dělají, je v dnešní době minimálně úctyhodná. A proto jim držím palce, aby se jim dařilo, technika se vyvíjela dle jejich představ kupředu a měli spoustu spokojených klientů!

P.S.: Pro zvídavce: předmětem mého testování bylo tělo SONY A9 a objektivy 12-24 mm F4, 35 mm F1.8, 85 mm F1.8. A pro ještě větší zvídavce, odkaz na můj kontakt. :-)